Odborný text - Filip Macháč - CZ | DE | EN | PL | RU | SK

  Garáž jako autentický čin

  Slovo „garáž“ pochází ze severofrancouzského slova „garer“-postarat se, které je germánského původu „biwaron“, z čehož je poté odvozeno anglické „beware“- chránit. Garáž má tedy v původním slova smyslu něco obstarávat, má se o něco starat. Heidegger ve svém Bytí a čas hovoří o tom, že „starost“ je základním smyslem bytí pobytu, tedy smyslem naší existence. V tomto kontextu by člověk neměl jen být, ale o svou existenci se také určitým způsobem starat. Garáž-obstarávání, se tedy stává jedním z nejvlastnějších rozměrů existence. Otázkou zůstává, o co se může Galerie Garáž starat ve městě Zlín, ve městě průkopnických architektů minulosti a transastrálních architektek přítomnosti. Odpověď si opět můžeme vypůjčit z Heideggerova Bytí a čas. Podle něj Starost o existenci můžeme směřovat dvěma různými směry a to směrem autentickým- autentické bytí a neautentickým- neautentické bytí. Neautentické bytí je pro Heideggera spojeno s průměrností, s odcizením, s lhostejností, s „řečmi“, kterými se uniká od vlastní konečnosti, od smrti, k banalizování k uhýbání, k anonymitě. Na straně druhé autentické bytí se vyznačuje přijetím své konečnosti, své smrtelnosti. V tomto přijetí spatřuje Heidegger smíření a to otvírá existenci jedince jeho nejvlastnější možnost být. Pokud se vrátíme k otázce, o co se může Galerie Garáž ve městě Zlín starat, myslím, že právě o onu autenticitu. Ano Galerie Garáž je autentická, neboť nevznikla z potřeby unikat k lhostejným „řečem“ nebo z potřeby zisku nějakého kapitálu, ale naopak vznikla z potřeby V. Skácela a jeho přátel mluvit k věci, neuhýbat, činit, starat se a zemřít.

 Ke všemu tomu navíc svými ČINY poukazuje a reflektuje právě ony „řeči“ neautentického bytí, které lhostejností uniká před konečností, před smrtí k anonymitě tím, že se ukrývá do „davu“. Je to bytí, kterému dnes díky masové kultuře a konzumu propadá nemalá část společnosti. Garáž se snaží tuto neautenticitu určitým způsobem reflektovat, zpracovat ji a tím si od ní vytvořit distanc. Stačí se podívat na některé názvy výstav, které se zde uČINily: Čekání na kokota, Od lopaty ke kompjutru, Smrt krásných sumců, Ve středu si honím…. Ano dnešní neautentický svět již vskutku nečeká na Godota, ale na kokota a na to je nutné upozornit a to je také nutné zpracovat. Občasné provokativní akce tak vytváří prostor pro společenskou reflexi, pro případné zamyšlení, či případnou protiakci. Tímto Garáž přesahuje prostor uměleckého estetična do prostoru veřejného, sociálního. Její původní existenciální funkce obstarávání autenticity se tímto rozšiřuje také na funkci sociálně- kritickou a jak tvrdí mnozí současní sociologové sociální kritika je jedinou možností určité reanimace nebo katarze současného globálního kapitalismu.

  Jak však již bylo řečeno, Garáž nejenže poukazuje na neautenticitu, ale hlavně je sama autentická. Heidegger hovoří o tom, že aktu přijetí autenticity, tedy vlastní smrtelnosti, předchází něco, co označuje „Vyklonění do Ničeho“. Toto vyklonění spojuje se zkušeností naprosté prázdnoty, úplného dna nebo radikální úzkostí. Tomuto aktu tak předchází naprostá ztráta smyslu existence, naprosté vyprázdnění. I tento moment můžeme v Galerii Garáž nalézt. Z mé vlastní zkušenosti mohu říct, že po návštěvě výstavy ve Středu si honím, po pár panácích slivovice a autentické procházce okolo podzimních zahrad a okolo domova důchodců nedaleko Galerie, tato zkušenost naprosté prázdnoty a „Vyklonění se do ničeho“ skutečně přichází.

  Jednoduše řečeno: Galerie Garáž poukazuje na neautenticitu současného společenského diskurzu, k tomu sama „obstarává“ autenticitu Zlína, a také je zároveň schopna náhodného návštěvníka k autenticitě jeho existence přinést či navést. Tyto a mnohé další důvody dělají podle mého názoru z této Galerie výjimečné místo, kterých je v neautentickém prostředí Zlína /a nejen Zlína/ potřeba více.
  Garáž als authentische Tat

  Das Wort „garáž“, auf deutsch "Garage", stammt vom nordfranzösischen Wort "garer" - sich kümmern, welches in seinem germanischen Ursprung „biwaron“ heißt, von dem dann das englische Wort "beware" - behüten - abgeleitet ist. Die Garage soll im ursprünglichen Sinn also etwas besorgen, sich um etwas kümmern. Heidegger spricht in seinem Werk "Sein und Zeit" davon, dass "Sorge" ein Grundsinn des Seins, also der Sinn unserer Existenz ist. In diesem Kontext soll der Mensch nicht nur "sein", sondern sich um seine Existenz auch auf gewisse Art und Weise kümmern. Die Garage, das Besorgen, wird so zu einem Hauptmerkmal unserer Existenz. Es bleibt die Frage, worum sich die Galerie Garáž in der Stadt Zlín kümmern kann, in einer Stadt bahnbrechender Architekten der Vergangenheit und transastraler Architektinnen der Gegenwart. Die Antwort darauf finden wir wieder in Heideggers "Sein und Zeit". Ihm zufolge können wir die "Sorge um die Existenz" in zwei Richtungen lenken, und zwar in die authentische Richtung - das authentische Sein - und in die nicht authentische Richtung - das nicht authentische Sein. Das nicht authentische Sein ist Heidegger zufolge mit Mittelmäßigkeit, Entfremdung und Gleichgültigkeit verbunden, mit "Sprüchen", mit denen man vor der eigenen Endgültigkeit, vor dem Tod, flüchtet, hin zur Banalität, zum Ausweichen, zur Anonymität. Auf der anderen Seite zeichnet sich das authentische Sein durch das Annehmen der eigenen Endgültigkeit, der Sterblichkeit, aus. In diesem Annehmen sieht Heidegger eine Versöhnung, die der Existenz des Individuums die ureigene Möglichkeit des Seins eröffnet. Wenn wir zu der Frage zurückkehren, worum sich die Galerie Garáž in der Stadt Zlín kümmern kann, denke ich, gerade um diese Authentizität. Ja, die Galerie Garáž ist authentisch, denn sie ist nicht entstanden aus dem Bedürfnis nach Flucht in gleichgültige "Sprüche" oder dem Bedürfnis nach Kapitalgewinn, sondern sie ist, im Gegenteil, entstanden aus dem Bedürfnis von V. Skácel und seiner Freunde Sachen anzusprechen, nicht auszuweichen, tätig zu sein, sich zu kümmern und zu sterben.

  Mehr noch, mit ihren TATEN zeigt sie auf und reflektiert die "Sprüche" des nicht authentischen Seins, welches durch Gleichgültigkeit vor der Endlichkeit, vor dem Tod, in die Anonymität flüchtet, indem es sich in der "Menschenmenge" versteckt. Diesem Sein ist dank der Massenkultur und des Konsums heute ein nicht kleiner Teil der Gesellschaft verfallen. Garáž ist bemüht, diese Nicht-Authentizität auf bestimmte Art zu reflektieren, zu verarbeiten und sich dadurch von ihr Distanz zu verschaffen. Es genügt ein Blick auf die Namen einiger hier "geTÄTigter" Ausstellungen: Čekání na kokota (Warten auf einen Deppen), Od lopaty ke kompjutru (Von der Schaufel zum Computer), Smrt krásných sumců (Der Tod der schönen Welsen), Ve středu si honím.... (Am Mittwoch treibe ich....). Ja, die heutige nicht authentische Welt wartet wirklich nicht mehr auf Godot, sondern auf einen Deppen, und es ist nötig darauf aufmerksam zu machen, und das muss auch verarbeitet werden. Die gelegentlichen provokativen Aktionen bilden somit einen Raum für gesellschaftliche Reflektion, fürs Nachdenken oder für eine eventuelle Gegenaktion.

  Dadurch verlässt Garáž den Raum der künstlerischen Ästhetizität und begibt sich in den öffentlichen und sozialen Raum. Ihre ursprüngliche existenzielle Funktion der Authentizitätssuche erweitert sich somit um eine sozialkritische Funktion, und wie viele zeitgenössische Soziologen behaupten, ist die Sozialkritik die einzige Möglichkeit einer gewissen Reanimation oder Katharsis des gegenwärtigen globalen Kapitalismus.

  Wie jedoch bereits gesagt wurde, Garáž zeigt nicht nur die Nicht-Authentizität auf, sondern sie ist vor allem selber authentisch. Heidegger spricht davon, dass dem Akt der Annahme der Authentizität, also der eigenen Sterblichkeit, etwas vorausgeht, das er als "Hineinbeugen ins Nichts" bezeichnet. Dieses Hineinbeugen verbindet er mit der Erfahrung der absoluten Leere, des Bodens oder der radikalen Angst. Diesem Akt geht also der absolute Verlust des Existenzsinns, die absolute Entleerung, voraus. Auch diesen Moment können wir in der Galerie Garáž finden. Aus eigener Erfahrung kann ich sagen, dass nach dem Besuch der Ausstellung "Ve středu si honím....", nach ein paar Stamperln Sliwowitz und einem authentischen Spaziergang an herbstlichen Gärten und dem unweit der Galerie gelegenen Altersheim vorbei, diese Erfahrung der absoluten Leere und des "Hineinbeugens ins Nichts" sich tatsächlich einstellt.

  Einfach gesagt: Die Galerie Garáž zeigt die Nicht-Authentizität des gegenwärtigen gesellschaftlichen Diskurses auf, "besorgt" zudem selbst die Authentizität der Stadt Zlín und ist auch gleichzeitig in der Lage, einen zufälligen Besucher zur Authentizität seiner Existenz zu bringen oder zu führen. Diese und viele weitere Gründe machen meiner Meinung nach aus dieser Galerie einen besonderen Ort, von dem es in der nicht authentischen Umgebung der Stadt Zlín / und nicht nur Zlíns / mehr bedarf.
  Garage as an authentic act

  The word "garage" comes from the northern French word "garer" - take care, from Germanic origin "biwaron", which English word "beware" – protect; was derived from. Therefore the original meaning of the word “Garage” is to cater something or to take care about something. Heidegger in his Being and Time talks about that "the charge", which is the very basic meaning of our existence. In this context, one shouldn’t only exist, but has to take care about the existence in a certain way. Garage - procurement, thus becoming one of the most typical dimensions of the existence. One question remains, what can Garage Gallery care about in Zlin, the city of the innovator architects in the past and Trans-astral architects in present. The answer can be borrowed from Heidegger's Being and Time. According to him, we can split concern about the existence in two different directions: authentic (authentic being) and inauthentic (inauthentic being). Inauthentic existence is for Heidegger associated with mediocrity, alienation, indifference, "small talks", which help us escape from our own finitude and death to trivializing, dodging and anonymity. On the other hand authentic being is characterized by accepting our finality, our mortality. Heidegger sees in this accepting reconciliation and it opens to the individual's best chance to be. If we return to the question “what can Garage Gallery care about in Zlin”, I think it is the authenticity. Yes, Garage Gallery is authentic, because there is no need to escape to indifferent "talks" or to gain some capital. This gallery arose from the need V. Skácela and his friends, who want to speak directly, act, take care and die and don’t want to stay aside.

  Besides by its ACTS the gallery shows and reflects those “talks” of inauthentic being, that by the indifference people escape from finality, before death they became anonymous and they are hidden in the "crowd". It’s being, which, thanks to present mass culture and consumerism, influences a considerable part of our society. “Garage” is trying to reflect and transform this inauthenticity and thus create distance from it. Just look at some of the exhibitions’ names that were performed ​​here: Čekání Na Kokota (Waiting For Kokot), Od Lopaty Ke Kompjutru (From Shovel To PC), Smrt Krásných Sumců (Beautiful Catfish Death), Ve Středu Si Honím (I am chasing on Wednesday).... Yes, today’s inauthentic world hasn’t been waiting for Godot, but for Kokot and it is necessary to point out it and process it. Occasional provocative actions create space for social reflection, for any thoughts or possible counteraction. Garage exceeds this artistic aesthetic space into the public and social space. Its original function of existential authenticity is extended to the socio-critical and as many contemporary sociologists claim, social criticism is the only option of reanimation or catharsis of contemporary global capitalism.

  As was already mentioned, Garage shows not only inauthenticity, but also is itself authentic. Heidegger says that before accepting of authenticity and our own mortality, is something called “Incline To Nothing”. This tilt is connected with the experience of utter emptiness, rock bottom or radical anxiety. Before this act, there is absolute emptiness and no sense of existence. This you can also find in the Garage Gallery. From my own experience I can say, that after visiting an exhibition Ve Středu Si Honím (I am chasing on Wednesday) and after a few drinks of plum brandy and authentic autumn stroll around the gardens and retirement house near the Gallery , this experience of utter emptiness and “Incline To Nothing” actually comes.

  Simply said, Garage Gallery shows inauthenticity of contemporary social discourse, on the other hand is authentic itself and is able to bring random visitor to authenticity of his or her existence. These and many more reasons do, in my opinion, this Gallery exceptional place. Zlin /and not only Zlin/ needs more places like this.
  Garaż jako autentyczny czyn

  Słowo „garaż” pochodzi od północno-francuskiego słowa „garer” - zatroszczyć się, które wywodzi się z niemieckiego „biwaron”, z którego powstało późniejsze angielskie „beware” - uważać, wystrzegać się, chronić. Garaż ma więc, w pierwotnym słowa znaczeniu coś chronić, ma się o coś troszczyć. Heidegger w swojej pracy pt. Bycie i czas mówi o tym, że „troska” jest podstawowym sensem bycia-zamieszkiwania, czyli sensem naszej egzystencji. W tym kontekście człowiek nie może tylko być, ale również musi się o swoją egzystencję w konkretny sposób troszczyć. Garaż-troska, staje się więc jednym z najwłaściwszych wymiarów egzystencji. Powstaje pytanie, o co może się Galeria Garaż troszczyć w mieście Zlín, w mieście pionierskich architektów przeszłości oraz transastralnych architektek teraźniejszości. Odpowiedź możemy ponownie znaleźć w Bycie i czas Heideggera. Według niego Troska o egzystencję może zmierzać w dwóch różnych kierunkach: w kierunku autentycznym - autentyczne bycie, oraz nieautentycznym - nieautentyczne bycie. Nieautentyczne bycie jest dla Heideggera połączone z przeciętnością, wyobcowaniem, apatią, z „mowami”, w których ucieka się od własnej skończoności, od śmierci, w kierunku banału, ugiętości, anonimowości. Z drugiej strony, autentyczne bycie wyznacza się poprzez przyjęcie swojej skończoności, swej śmiertelności. W tym podejściu Heidegger upatruje się pojednania, które otwiera przed egzystencją jednostki najwłaściwszą możliwość bytu. Gdy wrócimy do pytania o to, o co może Galeria Garaż troszczyć się w mieście Zlin, myślę że właśnie o tę autentyczność. Tak, Galeria Garaż jest autentyczna, ponieważ nie powstała z potrzeby ucieczki do apatycznych „mów” lub z potrzeby rozmnożenia jakiegoś kapitału, ale wręcz przeciwnie - powstała z potrzeby V. Skácela i jego przyjaciół do wyrażania konkretów, nieuginania się, czynienia, troski i do umierania.

  Do tego wszystkiego, poprzez swoje CZYNY ukazuje i odzwierciedla właśnie owe „mowy” nieautentycznego bycia, które apatycznie uciekają przed skończonością, przed śmiercią, w kierunku anonimowości, poprzez ucieczkę w „tłum”. Jest to bycie, do którego dziś, przez kulturę masową i konsumpcjonizm przynależy niemała część społeczeństwa. Garaż stara się tę nieautentyczność stanowczo odzwierciedlać, przetrawiać ją i tym sposobem wytworzyć w stosunku do niej dystans. Wystarczy spojrzeć na niektóre nazwy wystaw, które zostały tu uCZYNione: Czekając na kutasa* [Čekání na kokota], Śmierć pięknych sumów** [Smrt krásných sumců], Od łopaty do komputra [Od lopaty ke kompjutru], W śrdę się uganiam [Ve sředu si honím]. Tak, dzisiejszy nieautentyczny świat istotnie już nie czeka na Godota, ale na kutasa i koniecznie jest ostrzeganie przed tym oraz „przetrawianie” tego. Okazjonalne akcje prowokacyjne tworzą przestrzeń dla wspólnej, społecznej refleksji, zamyślenia się lub ewentualnych aktów sprzeciwu. W ten sposób Garaż wychodzi z obszaru artystycznej estetyki do obszaru publicznego, społecznego. Jego pierwotna, egzystencjalna funkcja troski o autentyczność rozszerza się więc również na funkcje społeczno-krytyczną, a jak twierdzi wielu współczesnych socjologów, krytyka społeczna jest jedyną drogą do skutecznej reanimacji lub oczyszczenia współczesnego globalnego kapitalizmu.

  Jak było wszak powiedziane, Garaż nie tylko demaskuje nieautentyczność, ale przede wszystkim sam jest autentyczny. Heidegger mówi o tym, że akt przyjęcia autentyczności, czyli własnej śmiertelności poprzedza coś, co nazywa „Wychylenie do Nicości” To wychylenie łączy się z doświadczeniem pustki całkowitej, absolutnego dna lub radykalnego lęku. Ten akt poprzedza całkowita utrata sensu egzystencji, całkowite wewnętrzne opróżnienie. Również ten moment możemy w Galerii Garaż znaleźć. Z mojego własnego doświadczenia mogę powiedzieć, że po obejrzeniu wystawy W śrdę się uganiam, po paru kieliszkach śliwowicy i autentycznym spacerze wokół jesiennych ogrodów i wokół domu starców niedaleko Galerii, to doświadczenie całkowitej pustki i „Wychylenia się do nicości” faktycznie przychodzi.

  Mówiąc krótko: Galeria Garaż wskazuje na nieautentyczność współczesnego społecznego dyskursu, a do tego sama „troszczy się” o autentyczność miasta Zlín, jak również jest w stanie przypadkowego odwiedzającego zwrócić lub naprowadzić ku autentyczności jego egzystencji. Moim zdaniem, te i wiele innych czynników sprawia, że Galeria to wyjątkowe miejsce, których w nieautentycznej przestrzeni Zlína/i nie tylko Zlína/ potrzeba więcej.

* Gra słów, nawiązanie do Čekání na Godota; czes. kokot – kutas.

** Gra słów , nawiązanie do książki Śmierć pięknych saren - Smrt krásných srnců, autorstwa Oty Pavla.
  Гараж в качестве аутентичного поступка

  Происхождение слова „гараж“ из северофранцузского слова „garer“- позаботиться, которое происходит из германского „biwaron“ и из него производное английское слово „beware“- беречь. Первоначальным значением слова Гараж является понятие «что небудь довывать, о чем небудь заботить. Мартин Хайдеггер во своем произведении «Бытие и время» говорит, что „забота“ одним из основных смыслов бытия проживания, значит, смыслом нашего существования. В этом контексте человек должен не только быть – существовать, но он тоже должен конкретным способом заботиться о своем существовании. Гаражбережение тогда становится одним из самых свойственных величин /качеств/ существования. Открывается вопрос, о чем может заботиться Галерея Гараж в городе Злин, в городе передовых архитекторов прошедшего времени и современных трансастральных архитекторов. Ответ опять найдем в Хайдеггеровом «Бытие и время».

  По его мнению, Забота о сущестовании может стремляться к двум направлениям – аутентичному – аутентичное бытие и неаутентичному – неаутентичное бытие. Хайдеггер говорит, что неаутентичное бытие связано с посредственностью, отчуждением, безчувствием с «толками», позволяющими избегать от собственной конечности, от смерти, к банализированию, к увиливанию, к анонимности. Напотив тому, аутентичное бытие отличается воспринятием своей конечности, смертельности. Это воспринятие для Хайдеггера смирение, открывающее существу индивида его самую собственную возможность быть /существовать/. Если мы вернемся к вопросу о чем может заботиться галерея гараж в городе Злин, то думаю, что именно об этой аутентичности. Галерея Гараж действительно аутентичная, потому что она не возникла на основе требования искользать к равнодушным „болтовням“ или приобретения прибыли. Наоборот, она возникла на основе потребности В. Скацела и его друзей , говорить прямо, не отклоняться от темы, творить, заботиться и умереть.!

  Сверх того, своими ПОСТУПКАМИ отмечает и отражает именно эти „болтовни“ неаутентичного бытия, равнодушно усколзающего перед конечностью и смертью в анонимность и прячется в «толпе». Этому бытию сегодня поддается за счет массовой культуре и потребительству, большая часть общества. Стремлением Гаража – определенным способом претендовать неаутентичность, понять и устраниться от нее.

  Достаточно посмотреть на некоторые названия выставок, которые здесь произошли: «В ожидании пиздюка», «От лопаты к компьютеру», Гибель красивых сомов, В среду у меня суходрочка …. Конечно, что современный неаутентичный мир не ожидает Годо, а пиздюка * и об этом надо говорить, предустерегать, но также обработать эту тему. Периодические провоцирующие мероприятия - акции создают пространство для общественной рефлексии, дают возможность задуматься , либо провести противоакцию. Таким образом Гараж выходит за рамки художественной эстетики и входит в общественную, социальную сферу.

  В результате, ее первоначальная эксистенциональная функция приобретения аутентичности разширяется и на функцию социально критическую и как утверждают многие современные социологи – критика является единственной возможностью реанимации или катарсиса современного глобального капитализма.!! Как уже было сказано, Гараж не только обращает внимание на неаутентичность, но прежде всего она самс является аутентичной.

  Хайдеггер говорит о том, что акту принятия аутентичности, то есть собственной смертельности, предшествует нечто, что он называет „Высовывание в Ничто“. Это высовывание соединяется с опытом полной пустоты, полного дна или крайней боязни. Этому действию (акту) предшествует абсолютная потеря смысла существования, полное опустошение.

  В гараже можно найти и этоу точку зрения . На основе собственного опыта могу сказать, что после посещения художественной выставки В среду у меня суходрочка, выпивши несколько рюмок сливовицы и после аутентичной прогулки по осенной огороде и вокруг дома для престарелых недалеко от галереи, действительно приходит ощущение полной пустоты, „Высовывания в Ничто“.!

  Просто сказанно: Галерея Гараж указывает на неаутентичность современной общественной дискусии, сама „приобретает“ аутентичность г. Злин, она одновременно готова случайного посетителя привести или подговорить к аутентичности его существования.

  Эти и многие другие доводы делают из Галереи исключительное место, таких мест не хватает в неаутентичной среде г. Злин и не только в злине. Нужно больше таких мест.

Зам. Переводчика:

*На чешском языке пиздюк = кокот, поетому к нему подходит Годо, на чешском Годот

Возникат римфа Годот Кокот
  Garáž ako autentický čin

  Slovo „garáž“ pochádza zo severofrancúzskeho slova „garer“ – postarať sa, ktoré je germánskeho pôvodu „biwaron“, z čoho je potom odvodené anglické „beware“ – chrániť. Garáž má teda v pôvodnom slova zmysle niečo obstarávať, má sa o niečo starať. Heidegger vo svojom Bytie a čas hovorí o tom, že „starosť“ je základným zmyslom bytia pohybu, teda zmyslom našej existencie. V tomto kontexte by človek nemal len byť, ale o svoju existenciu sa tiež určitým spôsobom starať. Garáž – obstarávanie, sa teda stáva jedným z najväčších rozmerov existencie. Otázkou zostáva, o čo sa môže Galéria Garáž starať v meste Zlín, v meste priekopníckych architektov minulosti a transastrálny architekt prítomnosti. Odpoveď si opäť môžeme vypožičať z Heideggerovho Bytie a čas. Podľa neho Starosť o existenciu môžeme smerovať dvomi rôznymi smermi, a to smerom autentickým – autentické bytie a neautentickým – neautentické bytie. Neautentické bytie je pre Heideggera spojené s priemernosťou, s odcudzením, s ľahostajnosťou, s „rečami“ ,ktorými sa uniká od vlastnej konečnosti, od smrti, k banálnosti, k uhýbaniu, k anonymite. Na strane druhej autentické bytie sa vyznačuje prijatím svojej konečnosti, svojej smrteľnosti. V tomto prijatí vidí Heidegger zmierenie a to otvára existenciu jedinca, jeho najvlastnejšiu možnosť byť. Pokiaľ sa vrátime k otázke, o čo sa môže Galéria Garáž v meste Zlín starať, myslím, že práve o autenticitu. Áno, Galéria Garáž je autentická, lebo nevznikla z potreby unikať k ľahostajným „rečiam“ alebo z potreby zisku nejakého kapitálu, ale naopak vznikla z potreby V. Skácela a jeho priateľov hovoriť k veci, neuhýbať, činiť, starať sa a zomrieť.

  Ku všetkému tomu naviac svojimi ČINMI poukazuje a reflektuje práve tie „reči“ neautentického bytia, ktoré ľahostajnosťou unikajú pred konečnosťou, pred smrťou k anonymite tým, že sa ukrývajú do „davu“. Je to bytie, ktorému dnes vďaka masovej kultúre a konzumu prepadá nemalá časť spoločnosti. Garáž sa snaží túto neautentickosť určitým spôsobom reflektovať, spracovať ju a tým si od nej vytvoriť dištanc. Stačí sa pozrieť na niektoré názvy výstav, ktoré sa tu uČINili: Čakanie na kokota, Od lopaty ku kompjutru, Smrť krásnych sumcov, V stredu si honím . . . Áno, dnešný neautentický svet už vskutku nečaká na Godota, ale na kokota, a na to je nutné upozorniť, a to je tiež nutné spracovať. Občasné provokatívne akcie tak vytvárajú priestor pre spoločenskú reflexiu, pre prípadné zamyslenie, či prípadnú protiakciu. Týmto Garáž presahuje priestor umeleckého estetična do priestoru verejného, sociálneho. Jej pôvodné existenciálne funkcie obstarávania autenticity sa týmto rozširuje tiež na funkciu sociálno-kritickú a ako tvrdia mnohí súčasní sociológovia, sociálna kritika je jednou možnosťou určitej reanimácie alebo katarzie súčasného globálneho kapitalizmu.

  Ako však už bolo povedané, Garáž nielenže poukazuje na neautentickosť, ale hlavne je sama autentická. Heidegger hovorí o tom, že akt prijatia autentickosti, teda vlastnej smrteľnosti, predchádza niečo, čo označuje „Vyklonenie do ničoho“. Toto vyklonenie sa spája so skúsenosťou absolútnej prázdnoty, úplného dna alebo radikálnej úzkosti. Tomuto aktu tak predchádza úplná strata zmyslu existencie, absolútne vyprázdnenie. I tento moment môžeme v Galérii Garáž nájsť. Z mojej vlastnej skúsenosti môžem povedať, že po návšteve výstavy V stredu si honím, po pár panákoch slivovice a autentickej prechádzke okolo jesenných záhrad, a okolo domova dôchodcov neďaleko Galérie, táto skúsenosť úplnej prázdnoty a „Vyklonenie sa do ničoho“ skutočne prichádza.

  Jednoducho povedané: Galéria Garáž poukazuje na neautenticitu súčasného spoločenského diskurzu, k tomu sama „obstaráva“ autenticitu Zlína, a tiež je zároveň schopná náhodného návštevníka k autenticite jeho existencie priniesť či naviesť. Tieto a mnohé ďalšie dôvody robia podľa môjho názoru z tejto Galérie výnimočné miesto, ktorých je v neautentickom prostredí Zlína (a nielen Zlína) viac potreba.


 Spoluzakladatelé a kurátoři:

Vojtěch Skácel
  artmajeur.com/vojtechskacel

Helena Ťapajnová
  helenatapajnova.com

Filip Kartousek
 filipkartousek.com

   ukončil činnost 8/2014
 


   

Kontakt: +420 604 479 907, vojtechskacel@email.cz




Download: černé logo - bílé logo - plánek Garáže






Garáže Burešov Zlín - 4. patro bez výtahu

Zastávka Burešov, autobus č. 4, 34, 35, 36, 37







CultD Gallery Berlin jlbjlt Action galleries Artmap Zlín Česko-německý fond budoucnosti Nadace pro současné umění Gestor inZlin Galerie Komnata Ministerstvo kultury České republiky Statní fond kultury České republiky

Výstavní projekty se uskutečňují za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Státního fondu a statutárního města Zlín.